Ekologie

Ekologické aspekty záměny fosilních paliv za biomasu

Ochrana ŽP

Znečišťující látky zákon o ovzduší definuje jako látky tuhé, kapalné a plynné, které přímo a nebo po chemické nebo fyzikální změně v ovzduší nebo po spolupůsobení s jinou látkou nepříznivě ovlivňují ovzduší, a tím ohrožují a poškozují zdraví lidí nebo ostatních organismů, zhoršují jejich životní prostředí, nadměrně je obtěžují nebo poškozují majetek.

Látky znečišťující ovzduší jsou tedy hmotné látky, které nepříznivým způsobem ovlivňují životní prostředí. Nepříznivé ovlivňování se může projevovat různými způsoby, např.:

• Škodami na zdraví lidí a zvířat
• Poškozováním prostředí (nebo některé jeho složky)
• Nepříznivými změnami přirozeného složení ovzduší
• Obtěžováním okolí, zhoršením pohody prostředí (pachem, snížením viditelnosti atd.)

Z hlediska skupenství se znečišťující látky rozdělují na tuhé, kapalné a plynné. Mezi základní znečišťující látky patří:

• Tuhé znečišťující látky (TZL)
• Těžké kovy
• Oxid siřičitý (SO₂)
• Oxidy dusíku (NO_X)
• Oxid uhelnatý (CO)
• Těkavé organické látky (VOC)
• Aamoniak a soli amonné
• Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH, PAU)

V poslední době se v souvislosti se spalováním biomasy hovoří o vzniku dalších škodlivin a těmi jsou polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDD/PCDF). Znečišťující látky (ZL) lze dle jejich původu rozdělit do dvou velkých skupin:

• Přirozeného původu
• Antropogenního původu

Mezi ZL přirozeného původu řadíme emise při sopečné činnosti, erozi půd, lesních a stepních požárech, pyly stromů a rostlin, kosmický prach apod. Mezi zdroje ZL antropogenního původu patří např. průmysl (hutnictví, chemická výroba), spalovny odpadů (komunálních), spalovací zařízení, doprava (automobilová, letecká). Jednotlivé zdroje znečišťování jsou evidovány Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMÚ) v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Zdroje se dělí na velké - REZZO 1, střední - REZZO 2, malé - REZZO 3 a mobilní - REZZO 4.